Léta 1848 – 1870
Opoziční hnutí proti červencové monarchii vyvrcholilo únorovou revolucí v Paříži. Po krátkém boji vláda kapitulovala, Ludvík Filip uprchl do Anglie a moci se ujala prozatímní vláda. Byl zřízen úřad prezidenta, jemuž byla udělena rozsáhlá pravomoc. Buržoazie potřebovala silného muže, kterého viděla v Ludvíku Bonapartovi. V prosinci r. 1848 byl tedy zvolen prezidentem. O čtyři roky později se prohlásil s podporou důstojnictva a velké buržoazie císařem. To byl počátek tzv. druhého císařství. Za Napoleona III. však skutečnými vládci byli bohatí bankéři a nejvyšší vrstva buržoazie. Třebaže císař ujišťoval, že nebude vést výbojnou zahraniční politiku jako Napoleon I., zatahoval neustále zemi do výbojných válek.
Paříž si v té době zachovávala téměř stejnou tvář, jakou měla v 18. stol. Trpěla nedostatkem komunikací, což zpomalovalo hospodářský rozvoj a izolovalo jednotlivé čtvrti. V důsledku zvýšené ekonomické aktivity za druhého císařství se začala rozvíjet a rozšiřovat také Paříž.
Z 547 tis. oby v. v r. 1801 se jejich počet o padesát let později zvýšil na více než milión. K prudkému zvyšování populace docházelo zejména na pravém břehu Seiny a na západním předměstí. Mnohem pomaleji přibývalo obyvatel na levém břehu, zejména v 10. okresu (luxusní čtvrť Saint-Germain) a v 11. okresu (Latinská čtvrť).
Do Paříže se také sjíždělo množství lidí za prací, a proto bylo třeba budovat nádraží. V r. 1837 bylo postaveno nádraží Saint-Germain, Nord a Štrasburské.
Císař Napoleon III. velmi obdivoval Londýn a měl v úmyslu zmodernizovat také Paříž. Jeho představy o výstavné architektuře se začaly naplňovat od r. 1853, kdy jmenoval prefektem barona Haussmanna. Pod jeho vedením došlo v hlavním městě Francie k významným urbanistickým pracím. Byla postavena např. centrální tržnice, Opera, dostavěn Louvre, zřízen Buloňský a Vincennský lesík. K největším změnám v tvářnosti Paříže došlo asanací středověkých, křivolakých uliček v široké, moderní bulváry.
V druhém císařství začala prudce vzrůstat nespokojenost s vládou Napoleona III. Dělnické nepokoje vypukaly v průběhu r. 1870. V červenci vyhlásila Francie válku Prusku, avšak pruská armáda byla lépe připravena a měla větší převahu, takže francouzská vojska byla poražena. Jakmile přišla do Paříže zpráva o sedanské kapitulaci, vnikl rozbouřený lid do parlamentu a 4. září si vynutil vyhlášení republiky. Byla vytvořena prozatímní republikánská vláda, jejímiž členy se stali buržoazní republikáni a monarchiste.
