Dynastie Bourbonů
R. 1589 nastoupila na francouzský trůn dynastie Bourbonů v osobě krále Jindřicha IV., krále navarrského a vůdce hugenotů. Až do své korunovace v r. 1594, kdy dobyl Paříž, musel bojovat proti Katolické lize. K usnadnění své pozice přestoupil na katolickou víru. Hugenotům však zaručil občanskou rovnost a náboženskou svobodu Ediktem Nantským vydaným v r. 1598 (a zrušeným Ludvíkem XIV. v r. 1685). R. 1610 byl Jindřich IV. zavražděn fanatickým mnichem Ravaillacem.
Jindřich IV. se velmi zasloužil o výstavbu a rozkvět architektonických krás Paříže. V té době bylo postaveno například výstavné náměstí Pláce des Vosges, most Pont-Neuí, náměstí Dauphine a Tuilerijské zahrady.
V Jindřichovi IV. odešel silný panovník a zem se opět ocitla v potyčkách. Obrat nastal teprve ve 20. letech 17. stol., kdy král Ludvík XIII. svěřil vedení státních záležitostí svému prvnímu ministrovi, kardinálovi Richelieu.
V květnu 1648 začala Fronda (hnutí vedené šlechtou namířené proti absolutismu) vystupovat v parlamentu proti omezování svých práv. Kardinál Mazarin, který vládl v době nezletilosti Ludvíka XIV., vydal výzvu k rozehnání parlamentu pomocí vojska. Parlament na to odpověděl otevřenou vzpourou. Paříž povstala. Dvůr uprchl a povolal proti městu vojenské jednotky. Předáci parlamentu se polekali radikalizace lidu a tajně se dohodli.
Kardinál Mazarin však měl zásluhy také na rozkvětu hlavního města. Založil např. Kolej čtyř národů, budoucí Institut de France. Králův ministr Colbert zase zřídil Observatoř a manufakturu na výrobu gobelínů.
Když kardinál Mazarin zemřel, uvolnila se teprve cesta Ludvíka XIV. k samostatné vládě (1661-1715), která znamenala vystupňování feudálního absolutismu. Vytvořil mj. policejní aparát, jehož úkolem bylo nejen dohlížet na veřejný pořádek, ale především na intriky šlechty.
Státní správa byla soustředěna v královské radě, kde měl rozhodující vliv král, opírající se o odborníky většinou měšťanského původu. Král podstatně omezil práva parlamentu. Odňal mu právo podávat připomínky a námitky ke královským ediktům a zákonům. 18. října 1685 zrušil platnost Ediktu Nantského; v důsledku toho odešlo /. Paříže i z Francie mnoho hugenotů.
Koncem 17. stol. i na Paříž dolehla těžká hospodářská krize jako důsledek nákladné válečné politiky. Kromě výdajů na armádu spotřeboval velkou část státních příjmů dvůr Ludvíka XIV. – „krále Slunce“.
Trůn Francie, oslabený hospodářsky i politicky, připadl po smrti Ludvíka XIV. v r. 1715 jeho pravnukovi Ludvíkovi XV. Ten ještě více posílil a upevnil absolutismus a nastolil vládu osobní zvůle. Pověstný je jeho dvůr, kde živil své neschopné oblíbence a nechal se ovlivňovat četnými milenkami. Během jeho vlády byla země přivedena na pokraj úpadku.
Paříž přesto zůstala důležitým obchodním centrem, v němž byla r. 1724 zřízena burza. Pokusem o ozdravění francouzských financí byl Lawův systém a centrem finančních spekulací se stala ulice Quincampoix. Zde byla r. 1719 otevřena banka skotského finančníka Johna Lawa. Platil úroky z obrovských státních dluhů akciemi nově zřízené společnosti pro obchod s americkou kolonií Louisiana a zavedl emisi papírových peněz. Oběživo však nebylo kryto drahými kovy, akcie nevynášely očekávaný zisk a tak se Lawův systém v prosinci r. 1720 zhroutil. Banka vydělala 150 tis. liber, poté byla zavřena a finanční spekulanti v čele s Lawem zmizeli.
Navzdory hospodářským potížím však Paříž zůstávala intelektuálním a uměleckým centrem Evropy, kde žili nebo se scházeli významní vědci, kteří se sdružovali v různých salónech (např. Madame de Lambert, de Lespinasse) nebo spolupracovali s Encyklopedií Diderota a D’Alemberta. Spolu s umělci se účastnili vášnivých náboženských debat oživených hnutím jansenismu bojujícím proti jesuitismu a nesnášenlivosti a formovali se tak politicky.
