Pařížská komuna
Rada Komuny vyhlásila celou řadu revolučních opatření: odstranění byrokratické mašinérie a stálé armády, zavedení povinné školní docházky, zrovnoprávnění žen, odluku církve od státu a svěření závodů opuštěných majiteli dělníkům.
Vládní armáda spolu s Prusy vtrhla do Paříže a po týdnu krvavých bojů byla Komuna poražena. Na hřbitově Pěre-Lachaise bylo zabito v poslední větší bitvě několik set komunardů a 147 jich bylo zastřeleno u tzv. Zdi komunardů.
Po porážce Pařížské komuny se část buržoazie, velkostatkáři a církev snažila obnovit monarchii, avšak nebyli jednotní v tom, koho dosadit na uprázdněný trůn a obávali se také odporu lidu. Teprve když v Národním shromáždění upevnila své postavení republikánská strana, stala se Francie parlamentní republikou.
Třetí francouzská republika nebyla příliš demokratická; stálé korupční aféry a reakční pikle monarchisticky smýšlejících členů vlády byly jejími význačnými rysy. V prosinci 1894 to byl např. proces s kapitánem Alfrédem Dreyfusem, kdy byl tento důstojník generálního štábu obviněn z vyzvědačství ve prospěch Německa.
Tato složitá doba byla nepříznivá pro rozvoj urbanismu. Došlo naopak k četným poškozením pařížských objektů v době krvavého týdne za Komuny. Požár zničil radnici, Tuilerijské zahrady, palác d’Orsay.
Od r. 1875 začalo pomalu docházet k realizaci některých projektů; tentokrát se úpravy týkaly zejména předměstí, avšak k rekonstrukcím došlo také na Montmartru. Pro zlepšení styku mezi Paříží a venkovem byla rekonstruována nádraží Saint-Lazare a Lyonské.
V r. 1889 se na počest stého výročí francouzské revoluce konala v Paříži světová výstava, pro niž bylo vybudováno mnoho zajímavých objektů a 300 metrů vysoká věž podle projektu inženýra Eiffela, která se postupem času stala symbolem hlavního města Francie a jednou z nejnavštěvovanějších památek, ačkoliv zpočátku měla mnoho odpůrců.
Ve druhé pol. 19. stol. se Paříž v mnohém změnila. Do širokých ulic se nastěhovaly luxusní prodejny, které byly navíc po r. 1878 – kdy byla poprvé slavnostně osvětlena Opera – vybaveny elektrickým proudem. Útulné čajovny a kavárničky lákaly k posezení Pařížany i cizince, většinou fascinované nádherou osvětleného města, které postupem času stále více odpovídalo náročným požadavkům kladeným na moderní velkoměsto. První parní tramvaje se tu objevily v r. 1889, autobusy o šest let později. Prosadila se také myšlenka podzemní dráhy inspirované londýnským příkladem. Práce začaly v r. 1898 a první linka na trase Vincennes-Porte Maillot zahájila slavnostně provoz 9. července 1900.
První světová válka (1914-1918), které se Francie zúčastnila na straně vítězné Dohody, znamenala téměř bílou stránku v historii urbanismu. Výstavba určitou dobu stagnovala i po r. 1918.
O novém rozdělení a uspořádaní světa jednala především mírová konference, která se r. L919 sešla v Paříži. Mírová smlouva s Německem byla uzavřena v zámku ve Versailles; proto se celá soustava mírových smluv sjednaných po první světové válce nazývá versailleská, i když smlouvy s ostatními poraženými zeměmi byly uzavřeny později na jiných místech u Paříže. Francie, i když vítězná, vyšla z války velmi poškozená. Období mezi dvěma válkami je charakterizováno narůstáním hospodářské krize a fašismu.
6. února 1934 se polovojenské organizace francouzských fašistů a extrémní pravice pokusily o státní převrat. Asi dvacet tisíc jejich příslušníků se pokusilo obsadit Bourbonský palác – sídlo poslanecké sněmovny – a další vládní a veřejné budovy. Proti nim se postavilo asi 25 tis. pařížských dělníků. Fašistický puč byl téhož dne likvidován. Následující měsíce byly pořádány mohutné protifašistické demonstrace.
Když vypukla druhá světová válka, Francie se ještě stále domnívala, že dojde k dohodě s Německem. Avšak tato naděje se ukázala lichou: v červnu 1940 byla Paříž bombardována a později okupována německou armádou. Po otevření druhé fronty počátkem června 1944 se ve Francii vylodila anglo-americká vojska. Ve dnech 19.-26. srpna 1944 byla Paříž osvobozena. Tisíce lidí se sešly na Champs-Elysées, aby zde mohutnou manifestací vyjádřily radost nad znovu nabytou svobodou.
