Katedrála Notre Dame

Notre-Dame (katedrála Matky Boží) bude jistě pro mnohé návštěvníky prvním zastavením na ostrově la Cité, neboť je považována za nejkrásnější ukázku středověkého stavitelství v Paříži. Stojí na místě, které 2000 let slouží náboženským kultům. Původně zde stála gallo-římská svatyně, později raně křesťanská bazilika a románský kostel. Pařížský biskup Maurice de Sully se rozhodl vybudovat katedrálu hodnou významu města. Stavba začala již v r. 1163 a podle původních plánů byla z největší části dokončena kolem r. 1345. Toto dílo je významným mezníkem ve vývoji francouzské gotické architektury, posledním z velkých raně gotických církevních staveb.

Ještě před svým dokončením se katedrála stávala místem důležitých náboženských a politických událostí: v r. 1239 se tu Ludvík Svatý vzdal trůnu, r. 1302 sem Filip Sličný svolal první generální stavy. Probíhaly tu korunovace králů (např. Marie Stuartovny), byl zde zahájen rehabilitační proces Jany z Arku (r. 1455); katedrála byla také r. J572 svědkem zvláštní svatby Markéty z Valois, která sama stála před oltářem, zatímco její ženich, hugenot Jindřich Navarrský, musel zůstat ve dveřích.

V době Velké francouzské revoluce byla Notre-Dame místem kultu Rozumu a později kultu Nejvyšší bytosti. V prosinci r. 1804 tu papež Pius VII. korunoval Napoleona Bonaparta u.i císaře (tuto událost připomíná slavný Davidův obraz v Louvrů).

V následujících letech začala špatně udržovaná stavba chátrat; výsledkem romantického hnutí a zejména ohlasu na slavný román V. Huga Chrám Matky Boží v Paříži (1831) bylo rozhodnutí červencové monarchie katedrálu rekonstruovat. Generální rekonstrukce proběhla v 1. 1841-64 pod vedením In h. Viollet-le-Duca.

Katedrála má stále významné místo v životě hlavního města, dodnes se zde píší dějiny Paříže: 26. srpna 1944 tu zaznělo působivé Te Deum, po smrti prezidenta Charlese de Gaullase se tu sloužila mše a působivým zážitkem byla též slavnostní mše, kterou sloužil papež Jan Pavel II. 31. května 1980 při příležitosti návštěvy Francie.

Notre-Dame je pětilodní bazilika s krátkou příčnou lodí, s tříportálovým průčelím a dvěma věžemi. Hlavní fasáda s vchodem do katedrály je obrácena na prostranství Plate du Parvis a je zdobena třemi portály nestejné výše a šíře. Zleva doprava to jsou:

• Portál Panny Marie se skupinami soch představujícími rodokmen Matky Boží, proroky věštící slavný osud matky Ježíše Krista, Smrt Panny Marie a Korunovaní. V 19. stol. přibyly sochy sv. Štěpána, Diviše a Jana Křtitele. Dolní část portálu je zajímavá svými reliéfy zemědělských prací, vážícími se k měsícům kalendářního roku a znamením zvěrokruhu.
• Portál Posledního soudu obsahuje sochařské výjevy s Kristem Nejvyšším soudcem, s Vážením duší, s Orodováním Matky Boží a sv. Jana za hříšníky, dále pak scény ze života zatracenců v pekle a vyvolených v ráji. Hlavní restaurátor Viollet-le-Duc pak připojil v 19. stol. postavy 12 apoštolů a medailónky s podobenstvím o moudrých a bláhových pannách a s personifikací ctností a neřestí.
• Portál sv. Anny má nejstarší zachovalou sochařskou výzdobu z konce 12. stol. Trůnící Madona s dítětem je svým pojetím stále ještě spíše románskou nepřístupnou Matkou Boží než graciézní, milostnou a milující Pannou Marií, jak je možno porovnat i s díly ze 13. stol. uvnitř i vně kostela. Je obklopena klečícími postavami biskupa Maurice de Sully (vlevo) a králem Ludvíkem VII. Mladým (vpravo), kteří zasvěcují kostel Panně Marii. Další ikonografickou náplní tohoto portálu je život Matky Boží a jejích rodičů, sv. Anny a sv. Jáchyma.

Centrální pilíř nese sochu sv. Marcela, pařížského biskupa žijícího v 5. stol., též ve výrazně románském pojetí. Z 19. stol. pocházejí skulptury sv. Diviše a Štěpána, Vítězící církve a Poražené synagógy. Při sev. straně katedrály se původně nacházela kanovnická kvadratura (klášter), do které ústilo sev. rameno příčné lodi (transeptu), dodnes zachované s nádhernou gotickou růžicí (13 m v průměru) a s bohatou skulpturální výzdobou (2. pol. 13. stol.): tympanon se scénami ze života Panny Marie, příběh jáhna Teofila a Panna Marie s dítětem (socha malého Ježíška odstraněna za Velké francouzské revoluce), skvostná ukázka vrcholného gotického sochařství z 2. pol. 13. stol. Zajímavé srovnání se vnucuje se sochou Panny Marie z portálu sv. Anny (viz výše). V protilehlém jižním křídle transeptu je pozoruhodný portál sv. Štěpána, po sochařské stránce nejbohatší katedrální portál. Tympanon zobrazuje život a ukamenování arcijáhna Štěpána (jemuž byl zasvěcen kosici nacházející se na místě dnešní katedrály). Kromě reliéfů evokujících městský a univerzitní život ve I 3. stol. pocházejí sochy (jakož i sv. Štěpán a sv. Marcel) z 19. stol.

Uvnitř katedrály se nachází vzácný soubor středověkých vitráží, především severní a jižní růžice (13. stol.) se scénami ze Starého zákona s monumentálním Trůnícím Kristem. V příčné lodi pak lze vidět slavnou sochu Panny Marie (14. stol.) nazývanou Notre-Dame de Paris, kůr je vyzdoben 114 kostelními lavicemi s řezbami z poč. 17. stol. Kamenná přepážka, která obklopuje kněžiště, si zachovala část své sochařské výzdoby ze 14. stol. V bývalé sakristii (19. stol.) se nachází Tresor – klenotnice – (denně 10.00-18.00, Ne 14.00-18.00), kde je možno vidět středověké rukopisy, liturgické předměty z drahých kovů, relikviáře a relikvie (trnová koni na, fragment a hřebík z Kristova kříže).

Obě věže hlavního průčelí jsou přístupné pro návštěvníky (denně 10.00 až 17.00) a umožňují tak prohlídku některých slavných soch a chrličů, horních partií kostela a střechy. Jižní věž nese známého Emmanuela, 13 tun těžký zvon s mimořádně krásným zvukem. Původní gotický byl přetaven v 16. stol. Podle legendy bohaté pařížské dámy vhazoval) do roztaveného bronzu stříbrné a zlaté šperky, což je prý příčinou jeho vzácné zvukové čistoty.

Muzeum Notre Dame / Musée Notre-Dame

St, So, Ne 14.30 až 18.00) podává ucelený přehled o vývoji, přeměnách a restauraci této památky.

Náměsti Parvis / Place du Parvis

Place du Parvis (náměstí Parvis) rozkládající se před katedrálou – vzniklo se sochou Karla Velikého, v 19. stol. po stržení původních budov špitálu (Hôtel-Dieu). Odtud je vchod do Crypte archéologique (Archeologické krypty, denně 10.00-17:00), kde je možno spatřil zbytky a základy mnoha staveb ze 3.-19. stol., které na tomto místě stály (gallo-římské lázně, pozůstatky opevnění a základy několika středověkých domů, nejstaršího sirotčince, svatyně sv. Geneviève).